Vzdělání je spojeno v celém světě s rozvojem. Pro nás je samozřejmostí, ale v mnoha zemích světa je prostě nedostupným. Například v rozvojových zemí chybí jak finance, tak učitelé. Rozvojové země nemají finanční zdroje. Hodně peněz vynaloží buď na umořování státních dluhů, nebo dávají peníze na zbrojení. Vzdělání tedy státem není vůbec financováno. Pokud mají rodiče zájem o vzdělávání, musí si je hradit sami, což pro chudé obyvatelstvo není možné.
Protože chybí peníze, logicky chybí také učitelé. Nikdo je totiž nedokáže adekvátně zaplatit a zajistit jim kvalitní podmínky pro práci.
Kromě toho děti často chodí do zaměstnání a živí celou rodinu. Na světě pracuje více než 200 milionů dětí. Protože v dětství nezískají vzdělání, jsou pak odsouzeni k tomu, aby v dospělosti pracovali jako nekvalifikované síly. Vzdělání tam prostě nemá tu nejvyšší hodnotu. Vzdělávání v rozvojových zemích je tedy závislé na pomoci vyspělých států a různých projektů a programů jako například „Vzdělání pro všechny.“
Individuální přístup v rozvojových zemích
Samozřejmě pomáhat s rozvojem školství to není nijak snadné. Vyžaduje toindividuální přístup. Nelze aplikovat náš rámcový vzdělávací program v rozvojových zemích. Obsah a forma musí vycházet z možností jejich využití v určité lokalitě. Je určitě důležité udržovat kulturní vzorce a tradice v dané lokalitě. Nejhorší je, když se začnou vnucovat lidem v rozvojových zemích modely, které jsou v jejich geografických a kulturních podmínkách zcela nepoužitelné.
Zároveň nové prvky vzdělávání mohou velmi pozitivně ovlivnit vývoj společnosti. Je proto třeba postupovat maximálně citlivě. Důležité je, aby žáci rozvíjeli své schopnosti a mohli vést plnohodnotný život, který má rozvojový potenciál.
Vzdělání nabízí možnosti změnit své postavení. Umožňuje, aby člověk chápal svět a život v širších souvislostech. Je proto důležité jeho podpora především v rozvojových zemích.